Anglie - historie
V letech 1337 - 1453 zuřila mezi Francií a Anglií tzv. Stoletá válka. Jejím důvodem byly především anglické obchodní zájmy. Eduard III. Plantagenet (1327 - 1377) zahájil invazi do Francie jako řešení svých nároků na francouzský trůn. Zvítězil v bitvě u Kresčaku (Crécy, padl zde Jan Lucemburský) roku 1346 a další vojenské úspěchy Angličanů následovaly. Únava a vyčerpání ze Stoleté války brzy našly vážnou odezvu v anglické společnosti. V atmosféře všeobecné nespokojenosti se na oxfordské univerzitě prosadil John Viklef (také Wicklif), který usiloval o vnitřní reformaci církve. Sílu Francouzům v boji proti Angličanům dodala především Jana z Arku. Byla sice Angličany nakonec upálena, francouzské vítězství ve Stoleté válce tento čin už ale neodvrátil. Jedinou državou, která Angličanům roku 1453 ve Francii zůstala, bylo přístavní město Calais.
Válka růží (1455 - 1485) byla ozbrojeným politickým sporem mezi vládnoucí dynastií Lancasterů (ve znaku s rudou růží) a vévody z Yorku (ve znaku s bílou růží), kteří si anglický trůn nárokovali. V roce 1485 bitva u Bosworthu rozhodla ve prospěch Lancasterů, když zde Jindřich Tudor porazil Richarda III. (1483 - 1485), původem z Yorku. Jako Jindřich VII. zahájil vládu Tudorovců. Historické památky si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Anglie.
Úpadek feudalismu, vzestup nových společenských vrstev, rozvoj obchodu a také objevitelské plavby - to vše znamenalo pro Anglii přerod do nové historické epochy. Jindřich VII. (1485 - 1509) se proslavil svou autoritativní vládou a snahou o její udržení, což mu měla zajistit i výhodná sňatková politika s dynastií z Yorku, dále panovnickým rodem ze Skotska a Španělska. Jeho nástupce Jindřich VIII. (1509 - 1547) měl celkem šest manželek, jeho první žena, Španělka Kateřina Aragonská mu nedala dědice. Dostal se do konfliktu s římskokatolickou církví poté, co požadoval, aby byl s Kateřinou rozveden. Jindřich VIII. se nakonec jako anglický král prohlásil za nejvyšší hlavu církve a zpochybnil tak autoritu římského papeže. Vznikla samostatná reformovaná anglikánská církev. Odvrat od římskokatolické církve předurčil i osud anglických klášterů, které byly následně zrušeny. Po smrti bezdětné Marie se stala dědičkou trůnu Alžběta, nevlastní sestra Marie, dcera Jindřicha VIII. a neurozené Anny Boleynové. Alžběta I. (1558 - 1603) pokračovala v emancipaci anglikánské církve. Odmítla se vdát a určit svého nástupce, její vláda, označovaná jako alžbětinský věk, se vyznačovala neobyčejnou pevností a stabilitou. Její dvůr se stal centrem kultury, místem setkání básníků, myslitelů a umělců. Anglie začala hrát v tomto období důležitou roli jako námořní velmoc. Narazila však na odpor Španělska. Sir Francis Drake dokázal pro Alžbětu I. vybojovat obrovské vítězství, když v roce 1588 porazil ohromnou španělskou flotilu nazvanou Armada. Anglie se tímto vítězstvím stala velmocí dominující na moři a zakládající své vlastní zámořské kolonie. Sir Walter Raleigh tak posléze založil první anglickou kolonii v Severní Americe a pojmenoval ji po své (panenské) královně Virginie.
Vláda Stuartovců: Král Jakub VI. (1603 - 1625) byl skotským králem a zároveň dědicem anglického trůnu. Symbolicky tak spojil vládu nad Skotskem i Anglií, ale tento svazek nebyl nikterak pevný. Jeho matkou byla Marie Stuartovna, známá postava anglických dějin. Vláda Karla I. (1625 - 1649) byla vyplněna politickým nedorozuměním mezi králem a Parlamentem. Karel I. se přiklonil k absolutistické podobě vlády. Mezi přívrženci královy vlády, royalisty, a podporovateli parlamentních sil, vypukla v roce 1642 občanská válka. Vojenské úspěchy představované vítězstvími jednoho z předních parlamentních vůdců, Olivera Cromwella, nad vojsky royalistů, byly završeny popravou krále Karla I. roku 1649. Anglie se následně stala republikou. Jednalo se o jediné období v průběhu anglických dějin, kdy v zemi neexistovala monarchie. Období republiky bylo roku 1653 ukončeno Oliverem Cromwellem poté, co se rozhodl Cromwell sám sebe prohlásit lordem protektorem, stal se v zemi neomezeným diktátorem. Systematicky podporoval kolonizaci Ulsteru (severního Irska) anglickými osadníky. Oliver Cromwell zemřel roku 1658. Jeho nástupcem v pozici diktátora se měl stát jeho syn Richard, ten byl ale zbaven moci a roku 1660 byli Stuartovci restaurováni na anglický trůn. Karel II. Stuart (1660 - 1685) a Jakub II. (1685 - 1688) znovu vyvíjeli úsilí o návrat Anglie k římskokatolické církvi a zároveň vybudování absolutistické vlády panovníka. Pod hrozbou trvalého přiklonění se ke katolictví však výrazná část Angličanů nakonec proti králi vystoupila. Roku 1688 Jakub II. uprchl do Francie. Jeho protestantská dcera Marie a představitel Nizozemska Vilém Oranžský, rovněž protestant, se na přání Parlamentu stali roku 1689 dalšími panovníky Anglie. Anglie se přijetím nových zákonných opatření stala konstituční monarchií, moc anglického krále byla omezena.
Po skončení buržoazní revoluce dochází především k ekonomickému vzestupu Anglie za vlády královny Anny (1702 - 1714). Unie Skotska, Anglie a Walesu se stala základem pro vznik Spojeného království Velké Británie a Irska v roce 1800. Anglie, Wales, Skotsko a Irsko nadále sdíleli společnou historii. Na počátku 19. století byl schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, jež tento obchod trvale zakázal. Na počátku 20. století bylo Spojené království nejbohatším státem na světě. Ovládalo asi čtvrtinu tehdejšího světa. Po 1. světové válce se však tato říše začala hroutit. Společně s dalšími zeměmi Commonwealthu se ve 2. světové válce staví na stranu Spojenců a poráží nacistické Německo. Její ministerský předseda Winston Churchill i jeho následovník se výrazným způsobem podílejí na tvorbě poválečného uspořádání světa. Přesto ji válka finančně i fyzicky poškodila a až půjčky Kanady, Spojených států a především Marshallův plán zahajují proces obnovy. Po roce 1945 vzniká ve Velké Británii jeden z prvních komplexních sociálních a zdravotních systémů světa, zároveň do země v souvislosti s obnovou ekonomiky přicházejí lidé z celého Commonwealthu. Na konci padesátých let 20. století získaly téměř všechny britské kolonie nezávislost. Po období stagnace a po ekonomickém propadu sedmdesátých let nastoupila do premiérského křesla Margaret Thatcherová jejíž reformy pro její příznivce znamenaly obnovu britské ekonomiky, pro její odpůrce významný sociální propad. Od poloviny devadesátých let v těchto změnách pokračoval Tony Blair a jeho nástupce Gordon Brown. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Anglie.
